Vánoční dobrodružství s "pískajícím" dárkem

Pár dnů před Štědrým dnem jsem navštívil obchodní centrum a nakoupil pár věcí, nějaké doplňkové dárečky a něco domů. Zábavy s tím bylo dost a dost. Jedna z těch věcí totiž způsobovala vzrušení různých obchodů.

Nestalo se mi to sice poprvé, ale dosud ještě nikdy v takovém razsahu s takovou mírou směšnosti a otravnosti. Zašel jsem pro menší nákup různých věcí v obchodní centru Novodvorská. Tuším Plaza tomu říkají, nebo tak nějak, dodnes jsem nepochopil proč. No ale budiž.

Zastavil jsem se v prodejně sportovních potřeb, v hračkářství, v supermarketu s potravinami. Kolem ostatních obchodů jsem jen procházel, ale i to stačilo. První upozornění, že se něco divného děje, nastalo, když jsem s pár nakoupenými věcmi procházel kolem obchodu s elektrozbožím. Aniž jsem vešel dovnitř, nastalo u východu z obchodu splašené pískání. Znáte to, takovéto že jako člověk zřejmě něco v obchodě ukradl. Protože jsem jen šel okolo, sice jsem se ohlédl co se děje, ale pokračoval jsem dál. Zaregistroval jsem dva černé muže, co vyběhli z toho obchodu a jali se pátrat v bezprostředním okolí, co jim kdo ukradl. Nejblíže byl jakýsi starší pán, ke kterému svižně naklusli a obklopili ho, jenže on jim asi dost pravdivě sdělil, že v inkriminovaném obchodě vůbec nebyl, načež čerňáci vrhli pohled k pokladně, odtud jim prodavač nasignalizoval, že on u nich skutečně nebyl a tak ho zase opustili. Mne si nevšímali, já už přece jen byl deset patnách metrů od obchodu. Další na řadě byla drogistická samoobsluha. Tady jsem objevil sám sebe jako hříšníka, jelikož jsem se přiblížil k těm plechovým stojánkům za pokladnami, abych se tam na cosi, co mne nějak zaujalo, podíval. Poplach byl opět na světě. Navíc na vrcholku začalo blikat červené světlo. Drogérie má evidentně nižší tržby, protože černý šerif se objevil jen jeden. Takový houžvička to byl, ale podle toho černého kroje bylo jasné, že je zaměstnán právě touto funkcí. A protože blízko nebyl celkem nikdo další, došlo mi, že to pískání dělám já. Netuším jak a proč, ale já byl jasný původce. Proto také ten chlapec v černém ke mně naběhl a začal mít tendenci mi nahlížet do mé tašky a docela hlasitě mi říkal "Vraťte se, vraťte se!", což mne pobavilo, protože já nikam nešel, stál jsem tam a koukal na cvrkot. Zeptal jsem se ho, "Co byste rád, šerife?" On na to, abych se vrátil zpět do drogérie ke kontrole. Ubezpečil jsem jej, že jsem u nich nenakupoval. Evidentně mi nevěřil a volal na pokladní "Co tady tenhle kupoval??". To už mne začínalo docela bavit, ta situace byla docela komická a perspektivně zajímavá. Navíc se mi líbilo označení "Tenhle", teda jako že já, já jako kus, ne člověk. Prodavačka mne zkoukla a oznámila, šerifovi: "Ten tady nebyl". Tím ho uvedla do silných rozpaků, protože docela nervózně zvolal: "Ale dyť píská!" Prodavačka jen pokrčila rameny a věnovala se dalšímu nakupujícímu kusu. Tím malého a hubeného černého šerifa vydala na milost a nemilost mně. Mám 190 cm a nějakých 95 kg. "Potřebujete ještě něco dalšího ode mně?" ptám se. "Pískáte!", oznámil mi. "Promiňte, když mluvím, nemůžu pískat..", jsem mu zjevně ironicky nadhodil. Asi to ani nepochopil a s ještě jedním "Fakt pískáte" odešel zpět do útrob své drogérie.

Přiznám se, že kolem těch kovových mechanizmů u dalšího obchodu už jsem šel docela blízko, blizoučko schválně. Byl jsem skoro zklamaný, když se nic neozývalo. Už jsem byl asi 2 nebo 3 metry za, když to konečně spustilo. Tentokrát mne ale černý šerif doběhl. Jak jsem sledoval po očku dění zpátky, skoro jsem do něj vrazil. On totiž vyšel nějakým bočním vchodem a hned ke mně. Tenhle moc otázek nekladl. Prostě se mne chopil a snažil táhnout do jejich obýváku. Ale jak říkám, 190 cm, 95 kg, takže jsem nás oba snadno zastavil. Musím říct, tenhle začal být docela slušný. A že se mi musí podívat do tašky, možná pokladní zapoměla někde něco namarkovat, odepnout, sundat, odstranit a tak on tu mojí tašku porovná s paragonem. Odvětil jsem mu vlídně, že žádný paragon od nich nemám. On na to: "Hmm, to máte teda blbý". Na moje naléhání "Proč myslíte?" nereagoval. A protože pokladen tam bylo docela dost a nebylo se vlastně koho konkrétního zeptat, jestli jsem všechno zaplatil a u které pokladny, tak mi prostě rozevřel zvrchu tašku a chystal se tam rukou úřadovat a probírat věci. Tedy věci, vlastně toho moc nepřeházel, protože jsem svoji tašku i s jeho rukou zavřel a sdělil mu, že jsem u nich nenakupoval ani nebyl. Najednou začal být slušný a začal spíše žádat a vysvětlovat, než vynucovat nebo násilím hrabat v mé tašce. Napadlo mne, že vlastně i já jsem zvědavý, který předmět způsobuje ty poplachy. Byl-li jsem to vlastně opravdu já. A tak jsem podlehl a z té tašky vyndal pár věcí, co tam byly. Evidentně nic z jeho supermarketu. Ale nechal jsem ho, aby se tím probral a zjistil, co a jak. Po chvíli mi rozpačitě oznámil: "No jo no, od Vás to asi není, tak nasledanou." A odešel. To mne docela překvapilo a musím říct vlastně i trochu zklamalo. Bral jsem tedy jednu věc po druhé do ruky, různě to převracel, díval se i do krabiček dovnitř a ukládal zpátky do tašky. No fakt nic... tak to jsem měl nějakou vlčí mhu a to pískání nepochází ode mne. Skoro jsem měl tuhle jistotu. Takže šup do hračkářství pro předposlední věc, co jsem chtěl koupit. Celou tu věc s pískáním už jsem vlastně skoro pustil z hlavy, proto mne docela dost překvapilo pískání u vchodu do hračkářství. No ne, tak to fakt musím být já! To ale není možný, z čeho to proboha je? Bez vyzvání a dobrovolně jsem naklusal k pokladně, co byla asi 2 metry ode mě a chtěl jsem to pokladní všechno popsat a vysvětl, ale pustila mne jen asi na tři čtyři slova: "Nechte to být a jděte dál!". Prý to mám prostě ignorovat. No dobrá, tohle je nové řešení. Prošel jsem obchodem, dal do košíku  jsem chtěl, u pokladny zaplatil a odcházel. Samozřejmě, opět poplach, ale tentokrát žádný černý šerif, ani nic podobného. Nějaká pokladní z hraček, ale jiná, než ta původní, na mne jen zavolala" "To je dobrý, klidně běžte!". Tohle jsem moc nepochopil, ona u toho mého vstupu nebyla a naopak ta co tam byla, už teď byla kdesi jinde. Že by jim to bylo jedno? Nebo to snad nějak poznají? Nebo si to řekly navzájem? No dobrá, lepší než zase nějaký další černý šerif a nové vysvětlování. Takhle jsem vzrušil ještě další dva obchody, kolem kterých jsem ale jen zvenčí procházel. V obou případech nic příjemného, ale ani překvapujícího, vždy někdo vyběhl nebo volal, abych se vrátil, lidi, co tam stáli koukali, nijak zvlášť příjemný to nebylo. Ale největší pecka mne potkat teprve měla. Vlastně už skoro při odchodu z toho centra jsem procházrel kolem sportu, kde jsem asi před hodinou pár věcí opravdu koupil. No jasně, poplach, červená blikátka a tak, zase stejné jako jinde, jen... jen jak jsem tak poočku sledoval ten obchod a reakce prodavačů uvnitř, najednou bum a hned dva černoši u mne a tohle bylo docela těžce odolatelné, tihle dva byli docela slušně vypracovaní. Na nic se neptali, prostě mne vlekli asi 5 nebo 8 metrů do toho obchodu. Můj odpor byl slabý, protože jsem to nečekal. Pokladní mne ihned poznala, že jsem tam před chvílí byl a pro šerify byla věc jasná. Lapli zloděje. Moc se se mnou nepárali, jeden mne blokoval svým tělem, druhý uchopil moji tašku a obsah vysypal na pult před tu prodavačku. S tím vypadla i účtenka z toho sportu, ani jsem o ní nevěděl. Prodavačka probrala účtenku a ty věci, pravila "Jo, souhlasí to" a naházela věci zpátky do mé tašky. Za tu krátkou dobu jsem se dostal z varného bodu docela do normálu a byl zvědavý, co z toho bude, když vlastně nic. Ten vyšší a udělanější šerif mne probodl zrakem a suše oznámil "Jdeme na osobní prohlídku" a zkusil mne postrčit směrem k nějakým dveřím. Já byl proti, párkrát jsem stačil říci, že je přece vše v pořádku, ale to bylo asi tak všechno. Asi metr před těmi dveřmi se zezadu ozvalo "Co se to tady děje?". A hele, za námi policajt. Slušnej hlas, slušnej zjev, střední věk. Větší šerif mu nadhodil, že chytili zloděje a vedou ho k osobní prohlídce. Já pak jen doplnil, že nejsem zloděj, že pokladní vše zkontrolovala a všechno je v pořádku a zaplaceno a nemám tušení, proč to tady píská. Šerif trval na osobní prohlídce, tu jsem já rezolutně odmítal, že na to prostě nemají právo. Tohle mi dokonce ten policajt odsouhlasil a navrhl, že na základě podezření těch šerifů mne s mým souhlasem udělá osobní prohlídku on, jestli s tím takhle souhlasím. Chvíli ještě byly dohady, ale nic podstatného se nedohodlo. Vymínil jsem si že tedy ano, ale bez přítomnosti těch lidí od bezpečnostní služby. To se nelíbilo zase jim, ale policajt řekl: "To by šlo." Osobní prohdka byla celkem jednoduchá. Nahlédl do jedné kapsy bundy, nahlédl do druhé kapsy bundy, bundu jsem si rozepl a roztáhl do stran. Policajt zrakem přejel kapsy mých kalhot zepředu a zezadu, pohlédl i na nohavice a "Dobrý". Pak se otočil na černé šerifiy a řekl "Pán nic jiného u sebe nemá." Šerifové ani slovo a policajt jim jen řekl: "Tak my jdeme" a směřoval ven. Hbitě jsem se k němu připojil a mířil ven z prodejny. Šerifové mlčky stáli a přihlíželi, blesky z očí jim teda lítaly, to teda zase jo.

Čekal jsem to předem a předem jsem si říkal," "No tak teď jsem teda zvědavej, co s tím udělaji."  Samozřejmě, na úrovni plechových oblud najednou poplach, pískání, červená blikající světla. Nic jiného nastat nemohlo, bylo to nevyhnutelné. Mírně zpomalil policajt, zpomalil jsem i já a oba jsme se ohlédli na ty šerify. Ti jakoby směrem k nám nakročili, ale krok neudělali. Policajt jen hlasitě vzdychl, znělo to jako ach jo nebo tak nějak a pár metrů za těma hlásičema najednou nabral jiný směr ode mne, aniž se na mně podíval. Já nabral směr parkoviště a plný těch dojmů vyrazil k domovu. Co to tam proboha kde mohlo pískat? Jeden černej šerif nic nenašel. Já jsem nic nenašel. Prodavačka nic nenašla. A přece to píská. Domů jsem vešel nedočkavě a hned se nasměroval do kuchyně. Světlo a šup pěkně všechny věci z tašky na stůl. Podrobným zkoumáním všech věcí jsem neobjevil prostě nic. Nemůžu si pomoct, tak tohle je pěkný blázinec. Kdo je tady cvok a proč? Ať už si obchody zabezpečují svoje zboží jakkoliv, vždyť přece je jejich povinností, aby klient při odchodu z obchodu byl zbaven všeho, co by mu mohlo způsobit nějaké komplikace. Vědí snad, co kde kam nalepili, nainstalovali, nastřelili, či jinak zabezpečili, měli by to umět zase bez problémů všechno odstranit. Tak aby nakupující z toho neměl žádné potíže. Chápu, že si obchody hlídají svůj majetek, ale na druhou stranu je nutné pochopit, že ten klient nemůže strádat jen proto, že obchod někde něco neodstranil. Opravdu jsem z toho byl dost v rozpacích.

A jaké tedy vlastně z toho bylo rozuzlení? A bylo vůbec nějaké? No jistěže bylo. Součást toho nákupu ve sportu byly i sportovní ponožky. Teprve za pár dnů, až při natahování jedné z ponožek se ukázalo, že uvnitř ponožky na úrovni asi tak paty byl jakýsi plastový papírek, výlisek nebo co to bylo. Byl tam nalepený samolepkou. Pohmatem zvenku prakticky nebyl znatelný, byly to silnější ponožky a ten plastový materiál byl docela měkký. Zespodu na něm byla nějaká čísla. Bohužel, nikdo tohle neobjevil a proto jsem pískal u těch obchodů.

Tyhle zážitky nás přivedly k diskuzi a během pár dnů jsem zjistil, že něco podbného se už stalo vlastně skoro každému. Dokonce si někdo donesl až domů jakýsi plastový uzávěr, kterým byl propíchnutý svetr a sejmout ho prostě bez poškození svetru nešlo. Takže dotyčný byl nucen jít zpátky do obchodu, aby mu to z toho svetru sundali. Tam mu svetr zabavili coby kradený, protože dotyčný s sebou neměl účtenku. Takže zpátky domů a zase do obchodu, ukázal účtenku, oni mu sundali to písklátko a neřekli ani sorry. Připadá mi to nějaké divné. neměl by ten obchod vlastně ty cesty do krámu, domů, do krámu a zase domů platit včetně času, co s tím dotyčný ztrávil? Vždyť to je snad evidentní chyba toho obchodu. Nebo ne?