Jak paní Jacques pomohla Zeleným nahoru a pak zase dolů.

Paní Jacquesová je bezesporu zajímavá osobnost. Do české politiky přinesla pár nových neotřelých prvků. Občas se stávají takové paradoxy. Jeden z nich, myslím, postihl právě paní Kateřinu.

Zelení se vždycky se svými volebními preferencemi potáceli pod hranicí 5%. Jednou více, jindy méně, ale vždy pod 5%. Snaha Zelených dostat se přes tuto hranici a tam se pak udržet, byla zcela evidentní. Evidentní ale byly i chybějící prostředky, jak toho dosáhnout. Až jednou... Člověk nechce nikomu sahat do svědomí a tak používám výhradně svoje dedukce na základě přímých i nepřímých indicií. Paní Kateřina sebrala své nezletilé děti a vyrazila do víru májových oslav. Z nějakého důvodu se nachomýtla k demonstraci extremních skupin. O těch důvodech můžeme spekulovat, nicméně byla tam a můj názor je takový, že to náhoda nebyla. V místě přímého dosahu televizní kamery vznikl incident. Proběhl kolem toho soud a ten nějak rozhodl. Můj osobní názor je, že nebýt tam ty televizní kamery, incident by nevznikl. Ale ony tam byly. Byla tam i paní Jacques a Jacques matka. A byla tam i Policie. Pochybuji, že paní Kateřina znala toho konkrétního policistu, který ji zpacifikoval. Nevím, zda právem nebo neprávem, ale umravnil ji za použití jakési míry fyzického násilí. Kamery to měly přímo před sebou, paní Jacques nezapomněla vehementně křičet kdo ona je a odkud a cílenou provokací dosáhla svého. Byla zmlácena, zdrcena, pochroumána bezcitným zlým policistou. Tady jí trochu asi nahrálo štěstí. Policistovi Čermákovi totiž sahá služební minulost až před rok 1989. Tudíž to byla snadno stará VB struktura, vlastně to byl estébák, který si ji vyhlédl a bezdůvodně zmlátil. Média se toho samozřejmě chopila. Zkroušená, zmlácená paní Jacques náležitě barvila, jak se z toho jen pomalu vzpamatovává. Její děti z toho byly vynechány, přestože hrály v příběhu původně dost důležitou roli. Policista totiž zmlátil bezdůvodně pokojnou matku se dvěma malými dětmi. To je něco jiného, než kdyby zmlátil prostě jen ji samotnou. Tím bylo zajištěno naklonění veřejné přízně. Všimněme si, od té doby byli Zelení, což zmlácena Jacques neopomněla nikdy zdůraznit v těch různých rozhovorech, velice často v médiích všeho typu. Navíc pod vlivem toho, že bezbrannou matku s dětmi zmlátil bývalý estébák jí přihrálo další soucítící duše a tudíž i preference. A skutečně, ve volbách, které byly za velmi mkrátkou dobu po tomto scénáři, Zelení prošli  a prolomili tu bájnou hranici 5% k cestě do vysoké politiky.

Během svého působení u Zelených paní Kateřina vynikla několika věcmi. Jednak občasným žvatláním bez jasného smyslu, co chtěla vlastně říci, jednak svým odpudivým jednáním při té trapnosti, co se volil náš prezident. Tehdá, kdo se díval na televizi, ví o co jde, paní Kateřina působila jako stranická komisařka, funkcionářka, která sice sedí v první řadě, ale neváhá neustále se otáčet na vlastní lidi, pokřikovat na ně své pokyny a výhrůžky ohledně následující volby a když už se konečně volilo a kamera se zajela do sektoru Zelených podívat, seděla paní Jacques se široce roztaženými nohama v té své první řadě, tělo otočené o 90 stupňů dozadu a v polosedě pololeže, aby dobře na všechny své zelenáčky viděla, povykovala dozadu, ostřížím zrakem neustále běhala po svých ovečkách a rukama naznačovala, aby volba byla jasnější, zřetelnější, nezpochybnitelná. A ti zelerní voliči tam seděli jak oukropečci, raději se dívali kvůli trapnosti okamžiku jinam. V té chvíli působila paní Jacques jako naprostá fúrie, co se nekontroluje a je jí jedno, v jaké poloze ji kdo vidí. To byly hodně trapné okamžiky.

Později se k tomu přidalo až veselé konstatování včetně poskytování zasvěcených rozhovorů médiím, kterak s panem Bursíkem spolu chodí (a nejen to, že), jak vedou tu jakoby společnou domácnost a tak podobně. Chvíli bylo člověku až líto pana Bursíka, on je to chytrý člověk, jindy to střídalo pocity až neuvěřitelnosti té situace.

Vrcholná trapnost paní Kateřiny pak nastala jejím slavným vystoupením v Uvolněte se s Janem Krausem. Ona věděla, do čeho jde. Věděla, že to nebude mít jednoduché a také věděla, že Kraus se nenechá přemluvit k následným korekcím a střihům v jeho pořadu v případě nějaké nevhodnosti. Nakonec on právě z tohohle má svůj velký díl popularity... Na druhou stranu věděla, jaká je sledovanost toho pořadu a že tím dost rapidně může posílit své postavení a také ovšem Zelené. To, co tam ale předvedla předčilo všechna očekávání a zametlo nejbizarnější scénáře pod stůl. To, co tam proběhlo, by prostě nikdo nevymyslel, anebo kdyby vymyslel, otloukl by mu to režisér o hlavu, že taková pitomost nikdy nastat nemůže. No vida, ona nastala. Ale stane se leccos, budiž. Když se ale už taková trapnost zdatně očerňující nejen jí samotnou, ale vlastně i celé Zelené, stala, určitě bylo možné z toho nějak rozumněji vybruslit a celé to trochu zmírnit. Jenže, to by to nesměla být Kateřina Jacques. Ona v mnoha dalších interview, rozhovorech a diskuzích začala vehementně tvrdit, že to byla největší ostuda jejího života, prostě okno, výpadek a že se tomu tématu začala opravdu intenzivně věnovat a už to všechno umí tak, že by mohla jít na vysokou na zkoušku. Tím vlastně všem lidem potvrdila, že o tom v minulosti mnohokrát mluvila, jednala, argumentovala a nic o tom nevěděla. A za druhé, že to jí uváděné okno, výpadek, nebylo žádné okno, ale ona sama potvrdila jednak že o tom nic nevěděla a jednak že o tom oknu bohapustě lhala. Žádné okno, prostě nevědomost, kterou se doučila. Bohužel, pokud se to doučila, pak hodně, ale hodně pozdě. Snad kdyby řekla, že měla okno a okamžitý psychický blok, asi by na tom byla lépe. Ale ona se to doučila. No...

Následovala gradace osobních proplétaček s předsedou panem Bursíkem, z čehož začal být tak trochu úsměvný příběh, ale hlavně prostě část lidí, dejme tomu venkov a věřící, si takovéto věci pamatují, pro ně je to prostě velké lidské selhání. Dalším osobnostním úderem pak byl zřejmě sjezd Zelených, spory frakcí, neschopnost sjednocení, zásadní prohlášení paní Jacques o vhodnosti či nevhodnosti pár lidí s jiným názorem s následkem jejich pozdějšího vyhazovu ze strany.

A tak suma sumárum, pokud pomineme řadu dalších zajímavých záležitostí na straně paní Kateřiíny Jacques, lze bez velkého uzardění shrnout: paní Jacques se osobně zapříčinila o vzestup Zelených a paní Jacques se osobně zapříčinila o pád Zelených. Jak říkám, je to zajímavá osobnost, ta paní Jacques.