Smršť pitomých slibů a špíny se blíží. Bohužel...

Nastávají žně. Žně slibů reálných, nereálných, utopistických, případně pro ekonomiku zdrcujících. Ruku v ruce s tím, jak už jsme u nás v českých krajích zvyklí, přichází bahno, lži, všeliká obvinění různého kalibru a směšnosti, senzační odhalení a nechutnosti všeho druhu. Správně, volby jsou za dveřmi.

Jak jsem míval v devadesátých letech volby docela rád, chodil jsem tam s pocitem, že je to důležité, že se něco po odsunu komunistů do pozadí změní, že bude možné zúčtovat s minulostí a zatočit s těmi jednotlivými darebáky, tak se v poslední době pro mne volby stávají nepříjemnou záležitostí. Směřoval jsem vždycky více doprava. Věřil jsem, že se dá politika dělat čestně, otevřeně, férově a prvním zájmem politiků že bude blahobyt země a všech obyvatel. Postupně ale člověk vystřízlivěl pod dojmem té hluboké míry osobních zájmů a hlavně příjmů, té míry zkorumpovanosti, jak politici (zatím) beztrestně páchají zločiny na lidech, na ekonomice, na svém svědomí. Zdá se, že naprostá většina politiků má za prvořadý cíl se napakovat za jakoukoliv cenu, skrytě být provázán s podnikatelskou sférou a zajistit si ve svůj prospěch přímo, či nepřímo stálý tok milionů, desítek milionů.Na povrch vypluly díky udáním a tisku jen některé kauzy, většina jich je nadále skryta a okrádačský systém stále funguje. Dneska už dokonce se politici ani příliš nenamáhají něco moc skrývat, jejich jistota pramenící z pokřivených vztahů a umělých přátelství je podpořena jimi (politiky) samotnými navzájem a vědomím nestíhatelnosti, mají přece tak rozsáhlou imunitu, o které se nezdá ani vladařům v rozvojových zemích. Korupce, politikaření, nelegální příjmy propojují celé politické spektrum. Každý něco ví na každého a tak celý ten prohnilý systém drží nutně pohromadě. Přemýšlel jsem, jak se to vlastně dá celé pojmenovat. Vnucují se Ctihodní, Nedotknutelní, Rodina, Camorra. Přijde jednou někdy nějaký ten odvážný Catani, co to začne všechno rozkrývat a odhalovat? Možná. U nás ale pokud přijde, dopadne jako Kočka (budiž mu země lehká). Protože Catani měl výhodu, že jeho odhalení se dostávala k nezávislému soudu, čili že jeho práci někdo další zúročil vynesením trestů. Existuje něco takového i u nás? Začínám o tom pochybovat.

* * * * *

Ale to jsem trochu odbočil a zafantazíroval. Budou volby. Co my obyčejní vlastně můžeme čekat? V prvé řadě desítky, stovky slibů všeho typu a kalibru. U některých z nich si spousta lidí nedokáže uvědomit nebo spočítat, co to udělá s naším rozpočtem. A budou souhlasit, bude se jim to možná líbit. Například taková doprava. Kdo prohlásí, že jede pracovat, bude mít dopravu zdarma. Vytváří přece hodnoty pro stát. Důchodci dostanou třináctý důchod v březnu, čtrnáctý v červnu, patnáctý v září a šestnáctý v prosinci. Naše strana se o důchodce postará. Dejte nám svůj hlas. Matky s dětmi (ne osamělé, ale všechny) sice přijdou o pastelkovné, ale dostanou ročně tolik tisín korun, kolik je dítěti / dětem let. A to až do věku 18ti roků dětí včetně. Jde přece o naši mládež, tedy naši budoucnost. Že na to státní rozpočet nemá a mít ani nemůže? Nevadí, tohle si spočítá jen snad čtvrtina voličů, víc ne, tak proč to neslíbit, že... Jsem už teď jednak zvědav a jednak otráven z toho, co nám zase bude kdo slibovat, ať to má hlavu a patu nebo ne, ať je to reálné nebo nereálné. Politické strany jsou vedeny heslem: Slib cokoliv, přinese-li to hlasy. Základ je dostat se / udržet se a příjmy na pět let jsou zajištěny. 

* * * * *

Druhou velmi pravidelnou věcí jsou nejrůznější odhalení, kdo co spáchal, kde byl, s kým byl viděn, co napsal nebo řekl. Všechno případy pro kriminálku, provaz nebo blázinec. Metody podrazů jsou různé, někdy nemají oporu v ničem, jindy "na každém šprochu pravdy trochu" a někdy dokonce je to pravda. Ale dá se v tom množství bahna poznat, co vlastně pravda je? Dá. Ale podmínkou je znát souvislosti. A ty znají zase jen ti politici mezi sebou a jejich spříznění. A ti budou držet basu. Sem tam něco pustí, ale v naprosté většině i oni drží jakési hranice, kam až zajít, protože pak by se mohla spustit lavina, co by smetla i je samotné. Budeme se dozvídat nejrůznější pikantnosti, polopravdy, sprostoty nejvyšších kalibrů. Naše politická scéna se vyvíjí a přibývá brutality. Očekávám, že letos v září padne nový rekord v brutalitě, záludnostech, sprostotách všeho druhu. 

* * * * *

Otázka pro mne ale zní: jít volit nebo ne? Pokud půjdu, komu bych měl dát hlas? Volba politické strany znamená, že volím určitou podobu zla, volím lidi, se kterými nesouhlasím a nechci, aby mne reprezentovali a oháněli se mým jménem. Na volebních lístcích mohu zaškrtnout preferenčním hlasem libovolného kandidáta. Proč ale nemohu libovolného kandidáta vyřadit? To znamená, chci tuto politickou stranu, ale bez toho a toho konkrétního člověka. Říkám tomu negativní volba. Takovou věc bych asi hodně přivítal. Ale, bohužel, takovou možnost náš systém nenabízí. Dokonce bych se přimlouval i za to, že na volebním lístku by každý volič povinně musel udělit preferenční hlasy, jinak by jeho lístek byl neplatný. No dobrá, druhá možnost je nejít k volbám. Co to znamená: já nejdu k volbám, čili nikomu nedávám svůj hlas. A co se stane? I přes moje sdělení, že nevolím nikoho, vezme stát můj hlas a přidělí jej nějaké straně.  Já svým postupem říkám: z toho, co nabízíte, nechci nic. A stát dělá: dobře, nevolíš nikoho, dáme tvůj hlas té a té straně, protože takový je u nás platný volební řád a systém. V důsledku to znamená, že moje volba, tedy nikdo z kandidátů, je ignorována a můj hlas je sice anonymně, ale přesto přidělen komusi, koho já vládnout zásadně nechci nechat. A nikdo se mne nezeptá,: drahý nevoliči, tvůj hlas jsme dali komunistům, nevadí ti to náhodou? Tohle zavání zneužitím mého volebního práva, jehož součástí je nevolit nikoho z nabízených. Logické by bylo, aby hlas nevoličů prostě byl ignorován a nebylo s ním už nijak dál nakládáno ve prospěch, či neprospěch kohokoli. To by mohlo znamenat, že prostě by dost stran neprošlo stanovenou minimální procentuální klauzulí. Prostě by se započítávali ze všech volebních hlasů v celé ČR jen ty, které strany skutečně obdržely. A pokud by došlo k patové situaci, že nebude žádná strana zvolena, pak jsou dvě cesty. Opakovat volby a nechat strany, aby působily na voliče reálněji a získali je anebo nastolit úřednickou vládu. Ty přepočty nevoličů ve prospěch všech politických stran, co prošly, jsou zneužíváním voličů proti jejich vůli.

* * * * *

Koho tedy budu volit, jestli vlastně k volbám po všech těch nechutenstvích, co se odehrála a co nás ještě v blízké době čekají? Proboha, fakt nevím. Uvažuju, zda by nebylo lepší všechny ty strany v ČR rozpustit a stát se součástí třeba EU. Hmm, to je pitomost. Nebo se odstěhovat. Nebo... já fakt nevím. Co vím je, že z naší politické scény, tedy z lidí, co mne mají zastupovat, mi není dobře od žaludku...

* * * * *